Smrt

18. ledna 2008 v 20:27 | já |  povídky, příběhy aj...
A co pak…?
Stále častěji se sama sebe ptám, co přijde pak….Po tom, co duše opustí tělo, kdy tvor naposledy vydechne…A bude vůbec ještě něco následovat?
Poslední dobou se mi zdává o umírání… Moje ,,já" se začne propadat hloub a hloub do temnoty. Volám o pomoc, ale nikdo nepřichází. Jsem sama se svými myšlenkami. Jenom tíživé ticho obklopuje mojí vyhasínající existenci. Jenže… jaké to je umírat skutečně…?
Slibují nám světlo, za kterým se vydáme, bez možnosti návratu. Ještě poslední ohlédnutí za životem… Ale co se stane, až světlo dohoníme? Absolutní konec?! Anebo bude něco následovat?
Věřím v Nebe, jenom mě děsí představa, že někde tedy musí být i peklo. Ale kdo o nás rozhoduje? Kdo posoudí, že jsme žili čestně? A hlavně, kde je ta hranice, za kterou už nesmíme? A je vlastně Nebe taková výhra? Sladké nicnedělání, miliardy let rozjímání (já pochybuji, že se v nebi pořádaj divoký mejdany se skvělou hudbou a spoustou solenejch chipsů)… Bit boring…
Ještě je tu možnost maršmelounovýho ráje (a neptejte se, jak jsem na tohle přišla). Hezky se (se všema starouškama, nedonošenejma mimčama, obětma tsunami, nemocí, zemětřesení, autonehod a sopečnejch výbuchů a sebevrahů) svalit do pohodlnejch lenošek a jíst nadýchaný bonbóny z obrovskejch duhovejch mís… Jo, to by se líbilo mně.
Ale obávám se, že žádný život po životě není. Jenom tma, ticho a chlad…. Na druhou stranu si však říkám, že horší než můj život to nebude. Mám všechno, po čem může dívka v mém věku toužit, ale přesto se necítím šťastná. Každý večer usínám s myšlenkami, že zítra až se probudím bude všechno jinak. A každé ráno otvírám oči zklamaná. A proto se ptám…má to všechno ještě cenu? Na Zemi je tolik nespravedlnosti a zla! Dusím se…
Kdybych věděla, co bude následovat, tak neváhám ani chvíli, ale takhle… Třeba někdo tam nahoře/dole/vpravo/vlevo/vpředu/vzadu/kdekolivjinde usoudí, že můj život, i když krátký, nebyl dobrý, že si nezasloužím jít do nebe…
Ale ne! Já to risknu! Za chvíli budu znát pravdivou odpověď na otázku ,,A co pak?"….
Sbohem ty ubohý živote…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lůca Lůca | Web | 19. ledna 2008 v 10:29 | Reagovat

tak to děkuju... hned si tě tam hodim..:o) a te´d k článku: taky si někdy říkám co pak, teda psíš sem si to říkala a docela jsem z toho byla mimo, hlavně když jsme byla menší... ale když mi umřel králík, už to tak neberu... nějak mě to přešlo a ani se tím nezaobírám... já vim dávat příklad na zvířeti je asi pro někoho divný, ale i zvíře patří do rodiny..:o(

mno s tím plánem, jít nadýchané bonbony..:o) mno to by se mi líbilo...:o) proto musíš život využívat plnými doušky..:o)

2 ... ... | 20. ledna 2008 v 20:49 | Reagovat

:DLOL

3 machina machina | Web | 22. ledna 2008 v 19:15 | Reagovat

Máš pravdu, život je zvláštní, plný nástrach, tužeb, neočekávání, překvapení a otázek. Ale vem si to, když nás sem Život seslal, tak určitě nás i nějak převezme zpět. Nebudu Ti tady vyprávět, jak si myslím, že život vznikl, protože je to takové hloupé, ale nikdo neví, jak vznikl a ani se to nedozví, protože Život to nechce. Snaží se nám zabránit přijít na to. Nevěřím na Nebe, možná doufám, ale pochybuji, že něco jako léta Odpočinku existují, protože bychom si užívali jen tenhle Život, kdy ŽIJEME a v Nebi bychom si uvědomili, že to věčné poflakování nám nedělá dobře. My lidé jsme přišli jen na to, že život si máme užívat, ať se po smrti stane cokoli.

4 Kate.......SB...... Kate.......SB...... | Web | 22. ledna 2008 v 20:27 | Reagovat

jo tak podobný debaty sama se sebou jsem taky čas od času vedla ale nakonec jsem přišla na to že ať mně v životě po životě čeká cokoli tak to ztm zjišťoat nechci ne dřív než bych mněla protože se jednou stane že se probudím a všechno bude jiný................a to se taky stalo jednoho dne jsem se probudila a spoustu věcí se zmněnilo................a jinak je ten příběh krásnej i když je o smrti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama