Leden 2008

Orloj

31. ledna 2008 v 20:17 | Biebl |  poezie
Orloj Jásá zvonek z tramvaje,
to nastupuje Marie.

řeknete mi někdo...

30. ledna 2008 v 17:14 | já |  moje názory atp..
...vyskytuje se i v dnešním světě platonická láska?
...jakou cenu má orgasmus?
...kdo má právo hodnotit, co je správné?
...je v lásce skutečně všechno dovoleno?
...proč je přátelství mnohdy křehčí než láska?
...za jak dlouho se člověk vyléčí z nešťastné lásky?
...kde se v nás bere pocit zodpovědnosti?

o5

29. ledna 2008 v 20:47 | já |  moje maličkost
Měsíc po znovuvzkříšení vztahu a už jsme se pohádali...bezvadný.
Kdyby jen tušil...

A o co jde vám?

27. ledna 2008 v 20:35 | já |  moje názory atp..
Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké jsou vaše hodnoty? Čeho si vážíte nejvíc? Na čem vám záleží?
Bavila jsem se na tohle téma před pár dny s babičkou a nestačila jsem se divit. Prohlásila, že jaký mám já žebříček hodnot jí je naprosto jasný. Nemít žádný problémy, být oblíbená, mít hezké oblečení… Samozřejmě jsem musela vyjádřit svůj nesouhlas, jenže… Když se nad tím zamyslím, tak měla vlastně pravdu. Skutečně bych na prvním místě měla bezproblémovou existenci (všichni zdraví, slušnej prospěch ve škole). Být oblíbená…no jak se to vezme…samozřejmě chci mít dost přátel, kterým můžu důvěřovat a s nikým se nechci hádat, takže být oblíbená by taky docela sedělo. Jediný co je skutečně trochu přehnané je to hezké oblečení. Babička si zase nejvíc váží zdraví a rodiny. Asi se to mění spolu s věkem. Za dva roky si třeba nejvíc budu cenit studia :D.
smileys

Takovej je život...

26. ledna 2008 v 15:35 | já |  povídky, příběhy aj...
Asi 16letá dívka leží v posteli a pozoruje mouchu lezoucí po jednom z mnoha plakátů na zdi. Blonďaté vlasy jí padají přes obličej, takže na první pohled nelze poznat, že se děvčeti kutálí po tváři slzy.
Nikdy bych nevěřila, jak blízko pravdě může být můj domácí úkol na sloh. Byla jsem ráda, že nemusím takový problém řešit… A ani ne týden na to zjistím, jak snadné je udělat stejnou chybu. Jsem těhotná a stejně jako Alena z mého příběhu netuším, co bych v tuto chvíli měla dělat. Já ani nechápu, jak se to mohlo přihodit. Nespala jsem s ním, ale… SAKRA!
Kdyby nebyla moje gynekoložka taková nemožná kráva, tak nad tímhle už nemusím přemýšlet. Hned den po ,,tom" jsem za ní šla se svým problémem a ona se na mě jen podívala a prohlásila ,,Tak snad těhotná nejsi…" A jsem! Chtěla jsem, aby mi předepsala ,,tabletku po", ale ne….prý mám doufat. Děkuju pěkne. Modlila jsem se, prosila…nic…!
Zatím to ještě nikdo neví, ale dlouho to tajit nemůžu. Měla bych to říct alespoň rodičům. Třeba mi pomůžou…. Pche! Jak by mi oni mohli pomoci?! Pošlou mě na potrat. Na chirurgický zákrok, který odsuzuji a nikdy bych na něj nepřistoupila. Své dítě donosím! Možná je zatím jen shluk buněk, ale živý shluk! Ale říct jim to musím! Dostanu facku, seřvou mě, odsoudí mě a třeba mě dokonce vyhodí z domu, ale dříve či později se to stejně doví.
Nedokážu si představit, jak tohle zvládnu. Ještě nedávno byl můj největší problém, jestli půjdu do kina, nebo se budu učit na test. Nejsem zodpovědný člověk a ani on ne. Jsem příliš mladá… Mám ještě jednu variantu…adopce… . Nejsnadnější řešení, což by v tomto případě byl ten potrat, nemusí být vždy nejlepším východiskem. A ta adopce… Proč vlastně ne? Dospělí lidé toužící po miminku se určitě dokážou o moje dítě postarat. Ano…adopce… .
Slyším v zámku rachotit klíč…to bude mamka. Jdu na to…
.
Cože?! Jsi úplně blbá! Jak si jen mohla dopustit, aby se tohle stalo?!
Mami…
Neříkej mi mami! Tou už nejsem!
Vždyť jsem tvoje dcera!
Nemám dceru. A teď prosím odejděte z mého domu.
Nemůžeš mě přece vyhodit na ulici! Jsi moje matka a máš za mě odpovědnost.
Vypadni!!!
.
Už to jsou tři roky, co mě rodiče vyhodili. Jediné štěstí, že se on zachoval jako férovej chlap a vzal mě k sobě (o adopci nechtěl ani slyšet!). Sice se občas rád napije, ale kdo ne. Ujelo mu to zatím jen párkrát a když je střízlivej, tak na mě ani moc nekřičí. Dokonce mě někdy pustí na hodinku ven s holkama! A malou má moc rád, uhodil jí jen jednou, ale to si to skutečně zasloužila! Ručkou mu shodila láhev na zem! Mě by za to zamkl do sklepa.. Vlastně jsem dopadla celkem dobře. Nic neumím, jsem ošklivá, tlustá, nudná… Jsem mu moc vděčná. Nikdo jinej by mě nechtěl.

Láska...o5 z5

22. ledna 2008 v 22:39 | já |  moje názory atp..
Už nemám ten hrozný pocit bezradnosti, necítím se v tomto krutém světě tak sama, opustily mě obavy o mojí budoucnost. Konečně se zase mohu pořádně nadechnout a pohlédnout před sebe. Svoje osobní (a i ty míň osobní) problémy jsem si vyřešila.
V životě jsem udělala spoustu chyb a uvědomuji si to (před dlouho dobou jsem vyměnila přátelství za lásku, několikrát řekla to co neměla, šla tam kam nesměla a dělala to, co nebylo správné), ale ze všech těch omylů jsem si něco vzala. Dneska už vím, že přátelství je víc než láska, rodina je nejdůležitější a když člověk miluje, tak je dovoleno všechno. Možná si teď řeknete, že jsem prostě v tom divnym věku , kdy člověk všechno staršně moc prožívá, ale…Co bláznim, vždyť je to pravda :)?!
Prostě jsem zamilovaná….ZAMILOVANÁ! To je příčinou mého optimismu! Jsem šťastná… Ani jsem nedoufala v to, že to přijde tak brzo po rozchodu. Jasně přiznávám…jedná se o toho samého, ale teď je to lepší než kdykoliv předtím. Svět je barevnější a voňavější.

chápete? chápejte!

22. ledna 2008 v 20:48 | Šalamoun |  citátky
Marnost nad marnost a vše je marnost.

Smrt

18. ledna 2008 v 20:27 | já |  povídky, příběhy aj...
A co pak…?
Stále častěji se sama sebe ptám, co přijde pak….Po tom, co duše opustí tělo, kdy tvor naposledy vydechne…A bude vůbec ještě něco následovat?
Poslední dobou se mi zdává o umírání… Moje ,,já" se začne propadat hloub a hloub do temnoty. Volám o pomoc, ale nikdo nepřichází. Jsem sama se svými myšlenkami. Jenom tíživé ticho obklopuje mojí vyhasínající existenci. Jenže… jaké to je umírat skutečně…?
Slibují nám světlo, za kterým se vydáme, bez možnosti návratu. Ještě poslední ohlédnutí za životem… Ale co se stane, až světlo dohoníme? Absolutní konec?! Anebo bude něco následovat?
Věřím v Nebe, jenom mě děsí představa, že někde tedy musí být i peklo. Ale kdo o nás rozhoduje? Kdo posoudí, že jsme žili čestně? A hlavně, kde je ta hranice, za kterou už nesmíme? A je vlastně Nebe taková výhra? Sladké nicnedělání, miliardy let rozjímání (já pochybuji, že se v nebi pořádaj divoký mejdany se skvělou hudbou a spoustou solenejch chipsů)… Bit boring…
Ještě je tu možnost maršmelounovýho ráje (a neptejte se, jak jsem na tohle přišla). Hezky se (se všema starouškama, nedonošenejma mimčama, obětma tsunami, nemocí, zemětřesení, autonehod a sopečnejch výbuchů a sebevrahů) svalit do pohodlnejch lenošek a jíst nadýchaný bonbóny z obrovskejch duhovejch mís… Jo, to by se líbilo mně.
Ale obávám se, že žádný život po životě není. Jenom tma, ticho a chlad…. Na druhou stranu si však říkám, že horší než můj život to nebude. Mám všechno, po čem může dívka v mém věku toužit, ale přesto se necítím šťastná. Každý večer usínám s myšlenkami, že zítra až se probudím bude všechno jinak. A každé ráno otvírám oči zklamaná. A proto se ptám…má to všechno ještě cenu? Na Zemi je tolik nespravedlnosti a zla! Dusím se…
Kdybych věděla, co bude následovat, tak neváhám ani chvíli, ale takhle… Třeba někdo tam nahoře/dole/vpravo/vlevo/vpředu/vzadu/kdekolivjinde usoudí, že můj život, i když krátký, nebyl dobrý, že si nezasloužím jít do nebe…
Ale ne! Já to risknu! Za chvíli budu znát pravdivou odpověď na otázku ,,A co pak?"….
Sbohem ty ubohý živote…

Co to má zas bejt?!

7. ledna 2008 v 14:44 | já |  novinky
Cauky
Nějak mi blbne přidávání komentářů, tak bych vás chtěla poprosit, abyste všichni, co tohle čtete, přidali pod tenhle článek 1 (slovy jeden) komentář. Děkuju mockrát :D
Ovšem neočekávám, že vážně něco napíšete no :(

O sněhu, škole, hravosti a plesu

6. ledna 2008 v 18:20 | já |  moje názory atp..
A že to letosdocela trvalo…po slibném začátku přišlo absolutně bezsněhové období. Docela mě ale štve, že celý prázdniny nic (mohli jsme hezky chodit sáňkovat, bobovat, stavět sněhuláky, dělat sněhový andílky, házet po sobě koule, budovat iglú atd..) a dneska skoro závěje! Tohle prostě není fér! Zejtra se budu v huculech probojovávat sněhovou břečkou do školy a přitom by v parku se sáňkami bylo tak krásně. Tak já radši přejdu k jiným tématu…
Taky jste se přes prázdniny absolutně vybodli na školu? Já na učení ani nepomyslela. Jestli mě někdo vyzkouší, tak jsem totálně v ****. No snad nám daj ještě tenhle týden pokoj. Jinak se tam docela těšim.
Právě sem si dolakovala nehty…tentokrát rudý s bílejma puntíčkama. Docela se mi to povedlo řekla bych. Už slyšim ty zítřejší komentáře. V naší třídě jsou všichni bez smyslu pro humor a hravosti. Teda jedna slečna taky chodí se zajímavě nalakovanejma nehtama, ale ty jsou mnohdy spíš nechutný, než hravý. Jinak to tam jsou samý perleťový, s kytičkami atd… Ani jsem vám neřekla, že v úterý jdu na ples. Teda ono to není v plesové
sezóně nic závratného no :D. Ale těšim se! Možná to je poslední maturitní ples naší školy, na další už pravděpodobně nebudou peníze. Nebudu předbíhat. Radši bych měla vyřešit, jaký si vezmu šaty :D.

spřátelení

3. ledna 2008 v 11:37 | já |  novinky
Spřátelenej bloček
Najdete tu spoustu krásnejch citátů :)