Říjen 2007

Od kamarádky ♥

31. října 2007 v 16:30 | Katka |  poezie
Zase sedíš na schodech a pláčeš??
Proč je život tak krutý dál se tážeš??
Zase se tak strašně sama cítíš??
Zamilované páry všude kolem sebe vidíš??
Jsi jako kapka vody v moři??
Jako jeden plamínek, když celé město hoří??
Vstaň a hlavu zvedni!!
Starosti pořádně nakopni!!
Život je výzva pouhá!!
Šanci nemá ten, kdo zoufá!!
Pro tebe jsem tady!!
Nedopustím se vůči tobě zrady!!
DOUFÁM!!!
(Díky kačko :-* )

autí ♥

27. října 2007 v 17:46 | já |  moje maličkost
To si pořídím! ♥

hajzl

25. října 2007 v 22:32 | já |  moje názory atp..
Zahejbal mi!

:D

23. října 2007 v 20:52 | nevim |  povídky, příběhy aj...
Proč jsem propustil svojí sekretářku?
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani: "Ahoj miláčku!" Své naděje jsem vkládal do děti, ale ty snědly snídani ,aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka poprála vše nejlepší a hned jsem se cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezky den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?" Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem slyšel od rána. Šli jsme do skvěle restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala: "Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásné!" "Nemusíme se vlastně vůbec vracet." "Nezajdeme ke mne?" Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?" "Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil. Odešla do ložnice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem. Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou písničku. ...seděl jsem na gauči... ...a na sobě jsem měl jen ponožky...

Navždy...

22. října 2007 v 21:36 | já |  moje názory atp..
Snažim se zapomenout, už si myslim, že se mi to i začíná dařit...vracim se do normálu, koukám se po jinejch...ale...vždycky se připomene. Napíše na icq, pošle smsku... Jak se toho mám zbavit? Vlastně já ani nevim, jestli se toho zbavit chci. Toho kluka mám pořád víc než ráda. Pokaždý, když se bavíme, tak mi vyčte, jak jsem nemožná, že za všechno můžu já, dává mi najevo, jak jsem nepotřebná, zbytečná kráva. Proč to dělá? Prý chce, aybch si to všechno uvědomila a změnila se. Jenže tohle já nedokážu. Nevidí, jak mi to ubližuje? Líbí se mu snad ten pocit, že někoho dohnal k slzám, nebo ještě dál?...

mimi

22. října 2007 v 19:49 | ... |  obrázky, obrazy, fotky
Tohle je strašně sladký obrázek děťátka ♥

Gaius Valerius Catullus

22. října 2007 v 19:43 | ... |  poezie
Miluju - proklínám! V jednom je obojí,
Proč? Nevím. Trýzním se - jen smrt mě vyhojí
(překlad J.Žáček)

avatary žluté

21. října 2007 v 16:13 | ... |  obrázky, obrazy, fotky
Tak tu máte zase jednou pár avatarů. Odkaz najdete ve sloupku ;)

Láska?!

20. října 2007 v 18:42 | já |  moje názory atp..
Jsem lehce v šoku....Píšu si takhle jednu smsku, v klídku...píšu jazykem T9....píšu slovo láska...a najednou se mi obejvilo ,,slovo láska není ve slovníku" ... Je to normální? Skoro mě to vyděsilo... Ta symbolika...

Manon Lescatu

19. října 2007 v 16:30 | V. Nezval |  poezie
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je motýl, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu...

Kateřina - moje povídka

18. října 2007 v 20:02 | já! |  povídky, příběhy aj...
Kateřina…Najednou to jméno vypadalo tak cize, chladně, téměř z něj cítila hořkost s jakou bylo psáno. Nenáviděla ho! Kateřina…
Nikdy jí nechtěla být. Nikdo se jí neptal. Vždyť přátelé jí něžně oslovovali Kačenko, Kachno. To bylo tehdy. Dnes už jí nikdo jinak než slečno Kateřino neřekl. Ano slečno! V tom byl možná ten největší problém. Zatímco její kamarádky byly šťastně vdané, měli děcka, spokojené rodinné životy, ona byla ve svých 32 stále sama. Ještě pořád čekala na prince. Prince co přijede a odveze si ji do říše snů, do říše, kde se mísí vůně květin, do říše, kde stále svítí slunce, do říše bez zla, bez tmy. Bez tmy…
Ano té se bála. Někdy v noci, když ležela a nemohla usnout, vzpomínala na přátele. Všichni ji opustili. Sama sebe se stále ptala proč, v čem byla chyba? Nebyla ani schopná přesně určit okamžik toho zlomu. Možná to bylo hned po maturitě, možná na svatbě její kamarádky Jany. Neví a ani si není jistá, jestli to vědět chce. Důležitá byla jen její samota, to tíživé ticho kolem ní… Nesnášela tyhle chvíle. Její smutek se jen prohluboval.
Znovu pohlédla na obálku. Neměla odvahu ji otevřít. Ještě ne. Bílá luxusní obálka a tmavě modrý inkoust....Moc dobře věděla co v ní najde. Však už bylo načase.
Nemohla už dál tenhle život snášet. Jistě, přátelé (říkejme jim tak) si na ní ještě občas vzpomněli, zavolali, poslali mail, ale jinak… Nikoho už nezajímala, práce jí ubíjela, rodiče už neměla a láska, láska nikde. Nezajímala ho. Pro co tedy ještě žít? Nevěřila, že se může její život ještě změnit. Vlastně už byla pevně rozhodnutá. Napíše ještě dopis na rozloučenou? Ne…nemá komu by ho věnovala. Jen doufala, že si všichni uvědomí svojí chybu.
Mohl by jít s přáteli ven, mohl by se dívat na televizi, mohl by si přečíst oblíbenou knihu, mohl by si udělat večeři… Je toho tolik, co mohl, ale do ničeho z toho neměl chuť. Toužil být s ní. Se svojí láskou, múzou, princeznou, zlatou hvězdou, ženou žen… Šekínou… Miloval ji, její tvář, vlasy, tep jejího srdce, způsob chůze, její jméno…Kateřina…Znovu a znovu převaloval to slůvko na jazyku… Bylo v něm tolik smyslnosti. Už několik let… Nevěřil, že by ho mohla chtít. Ona…život a smrt, noc a den, světlo a tma, žár a chlad, láska a nenávist…to vše v ní bylo. Myslel jen na ni. Ona si svojí výjimečnost neuvědomovala, byla jak ledová královna…Kdyby jen věděla, jak ji miluje…
Už jen pár minut a bude po všem… Věděla dobře, že prášky zapůsobí během pár minut. Ještě stihla otevřít dveře do bytu, aby jí co nejrychleji našli. Znovu se podívala na své temně modré jméno. Ani teď necítila žádné smíření, jen odpor…
Odhodlal se. Konečně…po rocích utrpení a trýzně. Byl posedlý…Věděl dobře, kde bydlela. Den co den chodil kolem jejího domu, doufal, že ji spatří alespoň na kratičký okamžik. Během pár minut stál před dveřmi do bytu. Chtěl zazvonit, ale všiml si, že dveře jsou otevřené. Nedočkavě vpadl dovnitř. Uviděl ji…svoji Šeherezádu, mystérium…Bezvládně ležela na tmavomodrém koberci. I v okamžik smrti byla nepopsatelně krásná. Chvíli přemýšlel, jestli zavolat záchranku, ale sám dobře věděl, že už je to zbytečné. Smrt byla cítit všude kolem. Uchopil její drobnou dlaň do své ruky... Všiml si bílé obálky co ležela vedle ženy. Věděl, že by neměl, ale nemohl odolat tomu pokušení. Otřásal se pláčem, ale ten lístek přečetl bez obtíží… V tu chvíli pochopil…Pochopil její samotu, bezmocnost, utrpení, které jí zmáhalo až do konce. Pochopil i to, proč si vzala život. Věděl, že už pro ni nemůže nic udělat…Měl přijít o pár dní dřív…
Stála vedle něj, nehmotná, ale přesto cítila, že vnímá její přítomnost. Litovala svého činu…Kdyby jen počkala pár minut. Všechno mohlo být jinak. Mohli být oba šťastní. Jeho slzy jí drásaly. Tolik mu toužila říct ty slova, co ještě nikdy nevyslovila ,,miluji tě". Bylo pozdě. Ach. Naposledy se podívala na bílé svatební oznámení…
Naposledy zašeptal Kateřino…

Novej desing ♥

18. října 2007 v 19:49 | já |  novinky
Tak zase novej desing...pár lití si stěžovalo na barvičky, motiv pomeranče jim přišel příliš letní atd...Takže tady máte kakaovej. Moc se mi ale nelíbí...jenže jsem lína ho předělávat :P.
Tak pápá

Quo vadis

14. října 2007 v 14:34 | já |  povídky, příběhy aj...
Před měsícem jsem napsala jednu značně amatérskou ,,povídku" a řekla jsem si, že by byla škoda se o ni nepodělit i s vámi. Když nic jinýho, tak se určitě alepsoň ( na můj účet) pobavíte :D.

Obrázky

14. října 2007 v 12:19 | - |  obrázky, obrazy, fotky
Tak sem si zase jednou prohlížela obrázky co mám v kompíku a narazila jsem na tyhle dva :). Ohromně se mi líběj, tak tady je máte... Můžete je použít třeba jako ikony k icq ;)

ekologie

13. října 2007 v 20:10 | já |  moje názory atp..
Ahoj milánkové...
Tak sem si po dlouhé době koupila klasický babský časák (Yellow). Asi v polovině jsem ho otevřela..a nevěřila jsem vlastním očím...dloooouhý, kvalitní, inteligentní článek o ekologii!!! Podle mě je to báječné. Lidé by se toho o naší ,,planetce" měli vědět co nejvíc. Ale teď k tomu podstatnému...Mimojiné, jsem mezi spoustou zajímavých informací našla i odkaz na web věnující se ekologii ( www.hraozemi.cz ). Na tomhle webu si můžete vypočítat ekostopu (moje ekostopa mě docela vyděsila: 7,8 !!!), najít informace o organizacích působících v ČR a další...
A co je to ta ekostopa?
Koncept ekologické stopy (ES) můžeme považovat za účetní nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch, nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Jeden ze spoluautorů ES, Kanaďan William Rees, ekologickou stopu přibližuje takto: "Kolik plochy (země a vodních ekosystémů) je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů, které potřebuji ke svému současnému životnímu stylu a k zneškodnění všech odpadů, které při tom produkuji?" Ekologická stopa je přesně tím, co jsme dosud postrádali - měřítkem toho, jak udržitelné jsou naše životní styly.
Neříká nám tedy, co máme dělat, ale "pouze" jakou stopu (vyjádřenou globálních hektarech na osobu) zanechává náš životní styl a související spotřeba zdrojů v globálním měřítku. Nepřekvapí proto, že lidé žijících v různých koutech Země vytváří tak rozdílné ekologické stopy. Pokud by se dala jedním slovem charakterizovat dnešní globální ekonomika a společnost, je to nerovnováha. Tomu odpovídá i velmi nerovnovážné tempo čerpání přírodních zdrojů v různých zemích světa.
hehe....tak tomuhle vůůůbec nerozumim

Taneční

8. října 2007 v 16:34 | já |  moje názory atp..
Ahooooj moji drazí
Jak se vám daří? Já se mám super (no včera jsme se trochu nepohodli s jistou osobou, ale to nevadi). Právě si lakuju nehýtky a chystám se do tanečních. Jednou už jsem do nich chodila, ale tak se mi to líbilo (nekecám, fakt), že jsem se rozhodla si to zopáknout. Chodili jste, chodíte, budete chodit taky do tanečních? Pište do komentíku i jak se vám to líbilo, ju? Myslím, že taniny by měli být povinné, kde jinde se mládež naučí chovat ve společnosti? No nic, tak já si jdu umýt hlavu.
Pápá

pro JESS

5. října 2007 v 14:57 | já
A tady je diplomek za bleskovku pro JESS ;).

SONB

5. října 2007 v 14:44 | já
Jestli se vám líbí můj blog, tak hlásněte na http://death01.blog.cz/0710/1-kolo-souteze-sonb-2007-10 pro Agrippu. Je to teprve moje první soutěž, páč mám blog teprv v plenkách, tak mi udělejte radost a dejte mi pls ten hlas :).
Děkuju

Chci znát váš názor - BLESKOVKA

3. října 2007 v 16:53 | já |  novinky
Napište mi do komentíku, jakej mám udělat design, jake rubriky vám chybí, na co se mám zaměřit atd... Prostě písněte mi, co vám tu chybí ;). Děkuju. A aby to pro vás bylo lákavější, tak z toho udělám bleskovku. Ale POZOR...odpovědi typu ,,nevim, nech to, jak to je atp...." prostě neberu!
Tááááákže....
1.) Jakej by se vám líbil design?
2.) Jakou mám přidat rubriku?
3.) Co se vám na mém blogu líbí?
4.) Co se vám na mém blogu nelíbí?
5.) Jaký je tvůj nejoblíbenější blog?
a soutěžka potrvá....dokud neřeknu dost :P
Ještě nevím, jaký budou cenky, ale každopádně to nebude hromadnej diplom ;).
DOST

citáty :)

3. října 2007 v 15:17 | tak porůznu :) |  citátky
Radost vstupuje do našeho života, když máme co dělat, co milovat a v co doufat.
Joseph Addison